Budova bývalých kasáren dnes svou velikostí a typologickým charakterem působí spíše jako bariéra v městské struktuře. Přesto skrývá obrovský potenciál – zejména díky rozsáhlým, dosud nezastavěným plochám vnitrobloku. Tyto prostory jsou však v současnosti přístupné pouze z několika málo míst. Záměr konverze kasárenského objektu proto vychází z myšlenky otevřít jeho parter veřejnému prostoru a přirozeně ho napojit na okolní městskou strukturu.
-
Lokalita
- Praha 8
-
Projektové práce
- 2024
-
Klient
- Pražská developerská společnost, p.o.
-
Spolupráce na projektu
- Marek Tichý
- Jana Kulíková
- Pavel Šlejhar
Cílem není výrazná proměna exteriéru budovy, ale spíše přivedení veřejného života a budově a nechat ho přízemím prostorupit. Navrhované řešení umožňuje vznik nové městské třídy, která by procházela po obou stranách objektu. Uživatelé se tak mohou volně pohybovat ulicí Křižíkova, vstoupit do otevřeného vnitrobloku a odtud pokračovat všemi směry – směrem k ulicím Vítkova nebo 1. pluku.
Zvýšení pobytové a funkční atraktivity směrem do dvora je podpořeno úpravou stávajících okenních otvorů a přeměnou vnitřní chodby na polootevřený ambit. Tím vzniká typický městský prvek – pasáž s komerčním potenciálem, která umožňuje průchod skrz objekt a propojuje okolní ulice.
Základním zadáním studie bylo navrhnout způsob konverze hlavního objektu tak, aby byl otevřený širokému spektru využití – od uměleckých ateliérů a dílen přes kanceláře až po start-upové prostory. Důraz byl kladen na vytvoření funkční a flexibilní vnitřní struktury: univerzální osy vertikálních a horizontálních komunikací, na které se napojují samostatné provozní celky. Ty lze podle potřeby dále propojovat, rozvíjet a přizpůsobovat konkrétním uživatelům.
Kasárny císaře Ferdinanda byly postaveny v letech 1845 – 1848, podnět k jejich zbudování odráží poměry válčící Evropy a neutěšené stavy vojsk, která se hromadně verbovala ze stavu poddaných. Velkorysá klasicistní stavba byla určena pro ubytování až dvou tisíc vojáků, mimo strategické státní zájmy měla stálá armádní posádka přispívat k udržování klidu a pořádku v lidnatém dělnickém předměstí, ve které se Karlín za necelá dvě desetiletí od svého vzniku vyvinul.
Svého času se tak jednalo o sledovanou státní zakázku, pro kterou byly vykoupeny rozsáhlé pozemky. Zakázku získala a realizovala významná stavební firma bratří Kleinů, které vzhledem k velikosti přizvala dalšího významného pražského stavebního podnikatele, Vojtěcha Lannu.
V objektu se za dobu jeho využití pro vojenské ubytovací a správní účely vystřídala řada složek různých zbraní a služeb, s ohledem na jejich potřeby byla stavba mnohokrát přestavována, byla zde dobudována kuchyně, prádelna, podkovárna, řada skladových ploch. Typologie a fasády však zůstávají trvale klasicistní, bez významných zásahů, stejně tak bez výrazných vestaveb zůstal zachován ústřední prostor vnitrobloku určený původně k výcviku posádek.
