Budova činžovního domu Bellevue, která je poslední v bloku objektů na Dvořákově nábřeží směrem k Novotného lávce, je ve své konstrukci i vnějším vzhledu jednotným stavebním celkem. Ten vznikal stejně jako celá nábřežní fronta v souvislosti s výraznou proměnou nivelety pražského nábřeží mezi Karlovým a Řetězovým mostem v letech 1841–1845 podle projektu stavitele Konstantina Mračka současně s domem sousedním čp. 330.
-
Lokalita
- Praha 1
-
Projektové práce
- 2024 - 2025
-
Klient
- EP nemovitosti s.r.o.
-
Spolupráce na projektu
- Marek Tichý
- Hana Pokorná
- Lukáš Soukup
- Jan Neubauer
- Pavlína Ilko
Výstavbou nábřeží a domů samotných zaniká původní středověká rostlá zástavba, nedochází tedy k postupné proměně, která by v jádrech domů zanechala slohově starší vrstvy, jak je to typické pro stavební vývoj Prahy. Objekty jsou zakládány jako zcela nové, s vizí sloužit nové podobě města a městské společnosti. Vznikají tak luxusní činžovní domy, společně dokončené v roce 1893. Díky své jedinečné vyhlídce na panorama Pražského hradu získávají označení Bellevue.
Konstrukce řešeného domu i jeho fasády, shodné s objektem na sousední parcele, jsou jednotné. Výrazná tektonická fasáda eklektické historizující architektury s dominantní nárožní věží má jisté kvality převážně ve svém řemeslném zpracování a precizním členění. Naopak z hlediska stavebního řemesla se jedná o poměrně běžný, téměř banální dvoutrakt s nepřehlednou texturou vnitřních dělicích konstrukcí dvorní části. To je nejspíš způsobené i tím, že objekt byl rozestavěn jako domy dva, teprve v průběhu výstavby pak sjednocen do jednoho celku. Vlivem toho se v hloubce dvorního traktu zakonzervovala dvě schodiště, která od počátku vytvářela nepřehlednou a komunikačně složitou dispozici této části. To poměrně značné kontrastuje s trakty uličními, resp. nábřežními, které jsou charakteristické velkými místnostmi vysokého řádu, často dekorovanými dobovými umělecko-řemeslnými prvky.
Koncepce přestavby domu je založená na podtržení jeho původního účelu – luxusní rezidence s restaurací a hospodářskou částí v parteru, zachování a rekonstrukci všech významných partií, zejména vnějších fasád a celé střešní krajiny, které jsou pohledově exponované a tvoří významnou součást fronty objektů na Smetanově nábřeží. Všechny stavební úpravy jsou realizovány téměř výhradně ve dvorních traktech, které jsou jak je výše uvedeno výrazně poznamenány nesourodým stavebním procesem v době výstavby a také novodobými úpravami. Jedná se zejména o uvolnění dispozic od podélné nosné zdi směrem do vnitrobloku, spojeného s vytvořením nové nosné konstrukce této části, nové společné vertikální komunikace – haly s výtahem pohledově otevřené do vnitrobloku, umožňující nekonfliktní vedení sdružených vertikálních rozvodů objektových instalací. Díky tomu je možné obnovit povahu a měřítko místností orientovaných do města, vymístit z této části instalační rozvody a vytvořit přehledné a prostorné byty odpovídající kvalitě místa i původnímu záměru. V přízemí do Smetanova nábřeží je obnovena restaurace, obchodní plochy se vrací také na úroveň přízemí orientovaného do ulice Karolíny Světlé, zbývající plochy v suterénu budou využity pro technické zázemí a nově také malý automatický dopravní zakladač.
Proměna objektu je tak při pohledu z vnějšku prakticky neviditelná, přesto znamená výraznou přidanou hodnotu pro zlepšení využitelnosti a celkově kvality bydlení i občanské vybavenosti ze zázemím a technickým řešením odpovídajícím současným nárokům a je současně i z pohledu stáří domu a jeho technickému stavu nevyhnutelná.
