Lyceum Alpinum Zuoz je kvalitní a tradiční škola ve výjimečném regionu, založená v roce 1904. Stejně zajímavá je i její architektura s velkým měřítkem objektů zasazených na půdorys zelených ploch, převážně sportovišť, které s životem školy úzce souvisí. Úkol rozšířit areál školy o novou budovu pro ubytování studentů proto chápeme jako výzvu respektovat tradici a obohatit jí o inovaci, která bude reprezentovat současnou architekturu. Cílem je ale hledání rovnováhy, jednotících prvků a vytvoření vnitřně propojeného celku.
-
Lokalita
- Zuoz, Švýcarsko
-
Projektové práce
- 2009
-
Spolupráce na projektu
- Marek Tichý
- Pavla Brůžová
Objekt internátu svým umístěním ve svahu i velikostí přibližně odpovídá stávajícím domům v areálu. Proto i jeho základní členění je inspirováno jejich architekturou – kamenná podsada, střední omítaná část s rastrem oken pokojů s okenicemi a střecha nasazená těsně nad řadu posledního podlaží. Tři hlavní fasády orientované do údolí jsou charakteristické řadami oken nepravidelně uspořádanými, doplněnými v druhém plánu stínícími prvky – rámy na kolejnicích s výplní z průmyslové textilie. Společně tak tvoří mozaiku proměňující se v čase. Materiály na fasádach a střeše jsou jinak tradiční – kámen, omítka, měděný plech.
Většina pokojů má stejné dispozice, umístění okna je ale v každém z nich odlišné. Kompozice má zdůraznit, že studenti žijí v komunitě a jsou vedeni ke sdílení společných podmínek, přesto každý z nich vyžaduje individuální přístup.
Celkově má dům vyznít jako optimistická, neokázalá, inspirativní architektura nabízející kvalitní životní prostor pro bydlení a výchovu.
Důležitým aspektem jsou vstupy a prostor v okolí internátu. Vchody jsou navrženy tak, aby v co největší míře navazovaly přímo na přilehlý terén, s vyloučením dlouhých schodišť a ramp, horizontální komunikace jsou situovány uvnitř domu. Týká se to hlavního vstupu do internátu, vstupu do hokejových šaten i vjezdu do garáží.
Okolí domu by mělo umožňovat volný a bezpečný pohyb dětí a to zejména směrem ke stávajícím budovám a v prostoru mezi novostavbou a budovou rektorátu. Dnešní obslužná komunikace zadního dvora je proto upravena jako pojížděný chodník. Ten lze využít i pro automobily, pro dopravní obsluhu je ale projektována komunikace nová vedená východním směrem. Ze stejných důvodů je krytá spojovací komunikace navržena jako prosklenná galerie v úrovni 2. NP.
